Slovo úvodem.

Tato stránka je věnována všem přátelům cestování a poznávání cizích krajů.

Vážení přátelé,

tyto stránky vznikly jako snaha uspořádat drobné poznámky, fotografie, ale někdy i mapy a rozsáhlejší postřehy z cest, či dlouhodobých pobytů, ať již z pracovních či turistických.

Moje touha po cestování se utvářela v dětství. S rodiči jsem poznal v rámci tehdejších možností Československo. Na střední lesnické škole v Trutnově jsme byli na tehdejší dobu (1975 – 79) naprosto výjimečná třída, která navštívila nejdříve povinně Moskvu a dnešní Petrohrad, poté již dobrovolně v druhém ročníku odjela kácet bukový prales do Bulharska, ve třetím ročníku dělat probírky do přehoustlých lesů německého ostrova Rujána a po maturitě projela v rámci studentského výměnného pobytu celé Finsko.

Během studií na vysoké škole se cílem výprav s kamarády stalo zejména tehdy dostupné Bulharsko, kde se dal krásně kombinovat pobyt v tehdy téměř liduprázdných horách a rekonvalescence zničeného těla u teplého moře. Na tehdejší dobu opět výjimečná studentská praxe mě zavedla na více než měsíc do Rakouska.

Po škole jsem mimo jiné ovlivněn zprávami o možnostech vyjet s naším lesnictvím do „třetího“ světa nastoupil do Lesprojektu (dnes ÚHÚL www.uhul.cz ). Denní starosti a zejména mladá rodina a rekonstrukce domu mě celkem dobrovolně přehodila výhybku a dlouhodobý pobyt v rozvojovém světě se mi stal věčným snem. Nic méně kdo takové nemá, je asi vnitřně dosti chudý.

Všichni kdo čekali až se poznávání jiných krajů stane běžné, jako všude jinde v demokratickém světě se dočkali na sklonku roku 1989. Nemožnost volně cestovat a doma aplikovat načerpané skutečnosti byl jistě jeden z mnoha důvodů zaslouženého konce minulého režimu.

První kroky po nabytí svobody mě zavedly znovu do Rakouska, konkrétně do nádherných Tyrol, kde jsme si jako hradecká pobočka Lesprojektu vyjednali výměnné pobyty s lesnickým tyrolským svazem. Vrátil jsem se i do milované Skandinávie, konkrétně do Norska. Byla to doba hromadných zájezdů, jelikož na vlastní auto, které by daleké cesty zvládlo a na vlastní cestu mnoho mladých lidí nemělo. S kamarády jsme takto založili „nepodnikatelskou“ CK ROML. Připravili jsme si pro naše blízké, pro kamarády a jejich známé a samozřejmě také pro sebe, kromě Norska i cestu do italských Dolomitů a na Korsiku. Do Norska jsem se vrátil ještě několikrát, ať již jako průvodce s Východočeskou energetikou, nebo tehdy začínající CK Firo-tour.

Dveře se otevřely i v rámci pracovních cest. Dlouhodobé pobyty v třetím světě v podstatě skončily, ale otevřely se možnosti propagace „naší práce“ v rámci projektů zahraniční rozvojové pomoci, či na mezinárodních tématických konferencích. Prací myslím konkrétně užití geografických informačních systémů (GIS) a digitální kartografii v rámci zpracovávání lesních hospodářských plánů. Lesnické mapy zpracované českým SW TopoL, a my s nimi, se dostaly v rámci národní kolekce na celosvětové kartografické konference do Barcelony (1995) a Ottawy (1999). Prezentace naší práce s programy firmy Intergraph mě zavedla na výroční konferenci firmy na Floridu, projekt zahraniční rozvojové pomoci potom na Kamčatku a díky prezentaci výsledků projektu i na Aljašku a na západ Kanady, do lesnického ráje – Britské Kolumbie. Projel jsem znovu Finsko a navštívil významné lesnické instituce ve Švédsku. Díky nutnosti zdokonalit angličtinu jsem prožil několik měsíců v Londýně. Na základě vyžádané pomoci od Dřevařského výboru Evropské hospodářské komise OSN to byl dále více než roční pracovní pobyt v Ženevě.

Zatím posledním je účast na projektu FAO v Kyrgyzstánu.

Málo které zaměstnání patrně umožňuje tak úzké sepětí profesního zájmu a koníčka, jako právě lesnictví. Pokud člověka zrovna netáhne srdce do pouštních oblastí, vždy se snoubí profese s koníčkem. Právě z tohoto pohledu se dá pohlížet na cestu napříč Kanadou, na putování po tyrolských údolích, či na víkendy mezi týdny plných čísel v okolí Ženevy.

Jsem si samozřejmě vědom, že dnes při otevřených hranicích není cestování již ničím zvláštním a že mnozí z Vás procestovali daleko více zemí a koutů světa. Vždy bychom však měli mít na paměti, že většina lidí na naší planetě tyto možnosti, ať již z důvodů politických, či ekonomických nemá a navíc, že poznávání cizích krajů by mělo formovat naše vnímání světa a vlastní postoje doma.

Ať již přijmete procházku po těchto stránkách jako relaxaci ke kávě, inspiraci pro vlastní cesty, či jako zdroj informací, přeji Vám při všech způsobech cestování mnoho krásných zážitků.

Váš Richard Slabý.